Zjednodušeně by se dala tvorba cen, kterou obchodníci nazývají kalkulací, stanovovat součtem vynaložených prostředků na spotřebované suroviny. S připočtenou obchodní přirážkou – marží. Kterou obchodník účtuje zákazníkovi. A v mnohdy právě ona bývá neomezená. Čímž se tvoří nerovnováha mezi pořizovací cenou a tou prodejní. Pokud jsou dodržována jednoduchá a jasná pravidla, vytěží na nich obě dvě strany. Jenomže v současné době bývá největším problémem boj s konkurencí. Kdy se, v zájmu plánovaného zisku, snaží firmy neustále zvyšovat prodejnost svých výrobků či služeb a cenová politika se mnohdy rozhoupá různými směry.
Cenová politika, která se orientuje na konkurenci, je jednou z těch, která je tvořena z předpokládaných cen, který určuje dominantní prodejce na trhu. Ale tato cesta mnohdy není úspěšná. Protože se snadno může stát, že náklady nebudou dostatečně pokryty výnosy. Čímž se výrobce ocitne v mínusových číslech. Oproti tomu je cenová politika orientovaná na poptávku, která závisí výhradně na ochotě zákazníků koupit produkt s vyšší cenou. Čímž je zároveň pohyblivá. Protože platí, že čím je ochoten kupující zaplatit více, tím se zároveň cena neustále zvyšuje.
Na našem obchodním trhu se můžeme setkat s cenovou politikou, která je dumpingová a využívá se k likvidaci konkurence. Konkursní v případech likvidace společnosti. Kdy je potřeba prodat všechno co nejrychleji a tím pádem i za nízkou cenu. Kapitálová cenová politika se vyjadřuje v procentech. Z celkové hodnoty vloženého majetku. Aukční je označení pro ceny, které byly vyúčtovány při dražbě zboží v aukci. Smluvními jsou takové, které si dopředu obchodníci sjednají pomocí termínů dodacích lhůt, podmínkami plateb či druhem přepravy. Jak už název napovídá, nejčastější je cenová politika maloobchodní MOC a velkoobchodní VOC. A rovněž cena obvyklá, která patří mezi nejvyhledávanější, protože je srovnatelná s běžnými cenami v daném oboru.